2. září 2015
K výše uvedenému mohu (jako amatérský flétnista vlastnící jednu plastovou a jednu dřevěnou sopránku, jednu plastovou altovou flétnu YAMAHA a několikero irských whistle) dodat toliko, že flétna obvykle, než na ni člověk najede tankem, vydrží svému středně ohleduplnému uživateli i třeba na doživotí. Výjimkou mohou být děti (sám jsem si prošel zmiňovanou fází), které přes všechnu péči nepřinutíte do flétny nekousat. Jsou takto schopny do zobce flétny vyhloubit neuvěřitelné útvary. Je-li flétna dřevěná, pak o to rychleji.
Vyměnit zobcovou flétnu za novou tedy doporučím vždy, když dojde k jejímu poničení v tak zásadní míře, že to ovlivňuje kvalitu hry. A potom ve chvíli, kdy to s hraním skutečně zamýšlíte vážně - Aulosky mívají krapet lepší zvuk než plastové Yamahy a dřevěné nástroje pak mají VÝRAZNĚ lepší zvuk, než ty plastové. Přímo úměrně to ovšem, přirozeně, odráží jejich cenové relace.
A na třetí stranu lze zase říci, že se zřídkavě může stát, že levnější dřevo nemá takový rozsah (nezahraje tóny čistě ve vysokých výškách) jako - byť úplně obyčejný - plast.
Tudíž:
1. Pro žáčka ZUŠ - stačí plastovka yamaha
2. Pro žáčka ZUŠ, kterého hra baví a nemá ambici přecházet na jiný nástroj je pořád vhodnější, aby mu Ježíšek donesl třebas plastovou altku či tenorku, než znovu sopránku, byť dřevěnou, neboť mají jiné ladění a děcko se aspoň naučí transponovat, případně získá na variabilitě co do hry ve více lidech pro doprovodné hlasy.
3. Konzervatoristovi už se ale dřevo sejde, stejně jako nadšencům, co vystupují veřejně (kapely, soubory).
- Byla pro vás tato odpověď užitečná?
- Ano (1)
- Ne